Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Toyota Celica TA 64

Historie

Na počátku nové éry rallyového sportu (v době vzniku skupiny B) disponovala japonská firma Toyota poměrně slušným sportovním vozem - Toyota Celica 2000 GT, který byl více méně srovnatelný se světovou špičkou. Výkonově sice zaostával za Asconou či Eskortem, co ale ztrácel v rychlosti, to získával především ve spolehlivosti.

Toyota nechtěla zůstat pozadu a rozhodla se postavit vlastní speciál specifikace B a jako základ využila právě Celicu 2000. Počátkem roku 1982 byl představen první prototyp, který se od původního auta výrazně odlišoval. V rámci zlepšení stability měl širší podvozek, díky čemuž měla TA64 (oficiální označení nového stroje) širší blatníky , zrobusněla i přední část , víko motoru dostalo rozměrné sací otvory. Nejinak to bylo v zadní partii, která rovněž narostla do šíře i výšky.

V roce 1983 obdržela Toyota Celica TA64 Twin Cam Turbo homologaci

a mohla se pustit do boje o mistrovské body.

To se stalo poprvé na Rally 1000 jezer v roce 1983. Mladý neznámý pilot Juha Kankkunen dovedl svůj stroj do cíle na velmi dobrém 6 místě, takže debut znamenal velkou radost a očekávání. Následovala účast na africké Rally Pobřeží Slonoviny, která měla prověřit schopnosti auta. A to se i stalo. Specialista na Afriku Bjorn Waldegard zasedl za volant a dovedl Toyotu do vítězného konce ! Nadšení nebralo konce a s japonským vozem se začalo počítat. Jenže přišel poslední závod roku RAC rally. Přes sebevětší snahu se pilotům dvou Toyot nedařilo držet krok s konkurencí a jejich ztráta neustále narůstala. Výsledkem bylo zklamání, které se nakonec ukázalo tvrdou realitou. V následujících letech Toyoty s převahou drtily konkurenci na těžkých terénech - v letech 1984 - 86 vyhrály všech 6 mistrovských závodů v Africe (3x Safari, 3x Pobřeží slonoviny) a to v několika případech stály na stupních vítězů obě firemní posádky, ale na klasických „rychlostních „ závodech nejen že nestačily na čtyřkolky, ale měly velmi mnoho problémů pokořit konkurenční vozy Manta, Nissan 240 či Porsche 911. Z předchozího je jasné, že tyto auta se dožily konce skupiny B. Po jejím zrušení a zákazu používání béčkové techniky rychle zmizely z automobilového světa. Pár jich dodnes jezdí v rukou soukromníků především v Británii a Japonsku na exhibičních a veteránských závodech.