Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Toyota Celica TA 64

Na počátku nové éry rallyového sportu (v době vzniku skupiny B) disponovala japonská firma Toyota poměrně slušným sportovním vozem - Toyota Celica 2000 GT, který byl více méně srovnatelný se světovou špičkou. Výkonově sice zaostával za Asconou či Eskortem, co ale ztrácel v rychlosti, to získával především ve spolehlivosti.

Toyota nechtěla zůstat pozadu a rozhodla se postavit vlastní speciál specifikace B a jako základ využila právě Celicu 2000. Počátkem roku 1982 byl představen první prototyp, který se od původního auta výrazně odlišoval. V rámci zlepšení stability měl širší podvozek, díky čemuž měla TA64 (oficiální označení nového stroje) širší blatníky , zrobusněla i přední část , víko motoru dostalo rozměrné sací otvory. Nejinak to bylo v zadní partii, která rovněž narostla do šíře i výšky.

V roce 1983 obdržela Toyota Celica TA64 Twin Cam Turbo homologaci

a mohla se pustit do boje o mistrovské body.

To se stalo poprvé na Rally 1000 jezer v roce 1983. Mladý neznámý pilot Juha Kankkunen dovedl svůj stroj do cíle na velmi dobrém 6 místě, takže debut znamenal velkou radost a očekávání. Následovala účast na africké Rally Pobřeží Slonoviny, která měla prověřit schopnosti auta. A to se i stalo. Specialista na Afriku Bjorn Waldegard zasedl za volant a dovedl Toyotu do vítězného konce ! Nadšení nebralo konce a s japonským vozem se začalo počítat. Jenže přišel poslední závod roku RAC rally. Přes sebevětší snahu se pilotům dvou Toyot nedařilo držet krok s konkurencí a jejich ztráta neustále narůstala. Výsledkem bylo zklamání, které se nakonec ukázalo tvrdou realitou. V následujících letech Toyoty s převahou drtily konkurenci na těžkých terénech - v letech 1984 - 86 vyhrály všech 6 mistrovských závodů v Africe (3x Safari, 3x Pobřeží slonoviny) a to v několika případech stály na stupních vítězů obě firemní posádky, ale na klasických „rychlostních „ závodech nejen že nestačily na čtyřkolky, ale měly velmi mnoho problémů pokořit konkurenční vozy Manta, Nissan 240 či Porsche 911. Z předchozího je jasné, že tyto auta se dožily konce skupiny B. Po jejím zrušení a zákazu používání béčkové techniky rychle zmizely z automobilového světa. Pár jich dodnes jezdí v rukou soukromníků především v Británii a Japonsku na exhibičních a veteránských závodech.

 Toyota Celica TA 64 Twin Cam Turbo bylo celokovové auto se samonosnou karoserií s podélně umístěným motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Technicky vycházelo z typu 2000 Gt, konstrukce ale doznala velkých změn.

Základem pohonu byl  osmiventilový čtyřválec 4T-GTE o obsahu 2090 ccm s rozvodem DOHC. Ten disponoval silou 370 koní/8000 ot/min a maximálním kroutícím momentem 490 Nm/5500 ot/min. Motor měl mechanické vstřikování Denso a byl přeplňován turbodmychadlem KKK 27.Hnací síla šla přes suchou lamelovou spojku, pětistupňovou mechanickou převodovky Hewland, samosvorný diferenciál Salsberry na hnanou zadní nápravu. Ta měla tuhé uložení, přední pak ramena se vzpěrami McPherson. Odpružení náprav sestávalo z vinutých pružin doplněných kapalinovými tlumiči Bilstein. Všechna kola disponovala ventilovanými brzdovými kotouči s dvoupístkovou technikou.

Jelikož auto bylo poměrně těžké, dostalo některé odlehčující prvky - víka byla z plastů, boční okna z čirého polykarbonátu. Z důvodu chlazení bylo do boků vozidla vyřezáno poměrně velké množství chladících otvorů.

I přes tato opatření celková hmotnost vozidla činila 1100 kg.

Základní rozměry - délka 4284 mm , šířka 1785 mm.