Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Renault R 5 Turbo

Renault R5 Turbo byl postaven pro rallyový sport především jako propagace civilních R pětek. Měl nahradit sportovní verzi Alpine z roku 1976, které pomalu začal docházet dech. Proto se na pařížském autosalonu 1978 poprvé představil prototyp verze R5 Turbo. Stroj se původnímu autu podobal, ale jednalo se o zcela nový typ. Motor se přestěhoval z předu do středu vozu, výrazně vzrostly rozměry (především do šířky až o 25 cm !). To bylo nutné především kvůli úpravě stability podvozku. Díky všem úpravám se z R 5 stalo opravdové „bojové“ vozidlo pro nadcházející souboje o mistrovské body . V roce 1980 se na start korsické rally postavilo 7 vozů, které se díky svým malým rozměrům a ohromnému výkonu na složitých točitých silnicích rychle odpoutaly od svých pronásledovatelů. Favoritem soutěže se záhy stal J. Ragnotti, který si vypracoval náskok přes 10 minut ! Bohužel blízko cíle pro závadu závod vzdal. V témže roce se jasně ukázalo, že podvozek není natolik sladěn, aby auto bylo konkurenceschopné i na šotolinových, blátěných či sněhem pokrytých tratích. Konstruktéři se sice snažili s tím něco udělat, ale marně. A tak další vývoj provázely pouze drobné změny podvozku, konkurenci se snažili dohnat neustálým zvyšováním výkonu.

V roce 1985 nastupuje Renault s typem R5 Maxi Turbo na svojí derniéru na již jediné asfaltové rally - Tour de Corse se strojem, který dosud nemá ve světě obdoby. Rozměry miniaturní Renault ( v porovnání s Quattrem, Mantou,...) disponuje ohromnou motorickou silou přes 400 koní ! Ta ho žene vpřed po úzkých klikatých silničkách a nedává nikomu z konkurence šanci. Renault se konečně dočkal a jeho tovární stroj získal prvenství v Mistrovském šampionátu. Je to ale prvenství první a zároveň poslední vítězství, tovární tým v témže roce opouští rally. V té době jezdí spousta R pětek v soukromých týmech, ale jejich šance na úspěch jsou kdesi v nižších soutěžích. Tam také většina vyrobených strojů končí . Je celkem logické, že tento vůz se prakticky neobjevil v rallycrossovém světě, důvod je jasný z předchozích řádků. Několik strojů se ještě pohybovalo v závodech do vrchu, které byly pro konstrukci stroje daleko příznivější, jenže zde byla výrazně jiná konkurence.

R5 Turbo byl speciál postavený pro účely rally. Na kovovém podvozku byla nosná konstrukce karoserie a ochranný rám. Ten byl obklopen základní skořepinou, ve které se nacházel prostor posádky a za sedadly umístěný motor. Přední část ukrývala rezervu a některé komponenty chlazení.

Pohon stroje obstarával přeplňovaný čtyřválec s rozvodem OHV o objemu 1379 - 1526 cmm , který dodával stroji výkon 247 koní v roce 1980, 296 v roce 1981, 355 v roce 1982 až konečných 402 v roce 1985. Motor měl k dispozici elektronické vstřikování Bosch a turbodmychadlo Garett T2. V miniaturním prostoru v zádi auta se ještě tísnila dvojice palivových nádrží o celkovém objemu 93 litrů. Manuální synchronizovaná převodovka spojená s rozvodovkou poháněla zadní nápravu. Podvozek sestával z lichoběžníkových nezávisle zavěšených ramen se zkrutnými stabilizárory, doplněných o kapalinové tlumiče. Nápravy měly rozdílné velikosti pneumatik. Zatímco na přední se montovaly pneumatiky 190/55, na zadních byly velikosti 220/55. Všechna kola měla kotoučové ventilované brzdy.

V rámci úspor hmotnosti byly dveře, zadní víko a střecha vyrobeny z hliníku, přední kapota a blatníky z plastů. Přední okno se vyrábělo z bezpečnostního skla, ostatní z čirého plastu.

Díky tomu se hmotnost vozu pohybovala na hranici 980 kg.