Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Peugeot 205 T 16

Peugeot 205 T16 vznikl vlastně díky historickým okolnostem. Peugeot připravil pro automobilový trh nový model 205 a chtěl jeho prodej podpořit reklamou , kde hlavní roli mělo hrát závodní auto v rally. Jenže v době kdy vznikl se naplno rozjela skupina B a tak dvěstěpětka upravená pro skupinu A by byla sice dobré vozidlo, jenže skupina A nikoho nezajímala, všichni se ohlíželi po béčkách. Tak bylo rozhodnuto postavit speciál kategorie B.

Závodní tým Peugeot Talbot Sport představil v březnu roku 1983 prototyp označený 205 T16 a ihned začala výroba jeho dvěstěkusové povinné série.

Již v tomto roce se nové Peugeoty objevují v závodech ale zatím pouze jako prototypy, bez zařazení do hodnocení, což je ale důležité pro získávání zkušeností.

Do kolotoče Mistrovství světa nastupují Peugeoty na Korsické rally v roce 1984, kde  Ari Varanem dovádí svůj stroj do cíle na čtvrtém místě.

V tomtéž roce „francouzští  lvi“ získávají první tři vítězství v šampionátu, což jim zajišťuje celkové třetí místo za Audi a Lancií. I to má svou výhodu, neboť závodní tým dostává od firmy štědrou dotaci na další vývoj. Na Rally Corsica v roce 1985 se objevuje verze 205 T16 Evo II - stroj, který se stane mistrem světa v obou následujících letech do zrušení skupiny B.

Poté oficiálně Team Peugeot světové podniky Rally opustil a obrátil se na další odvětví světových závodů - na dálkové rally.

V roce 1987 tak startuje prodloužená verze na známé Paris Dakkar, kterou uzdravený Ari Varanem (po těžké nehodě) dovádí vítězně do cíle.

V témže roce ještě vznikla speciální úprava pro americké Pikes Peak, kde si Peugeot 205 T16 odbyl svojí derniéru. Většina vyrobených aut pak skončila v Rallycrossu, kde především ve Francii byla na výsluní ještě několik let.

Peugeot 205 T16 je stroj smíšené konstrukce s rámem na podvozku a laminátovou odlehčenou karoserií.

Pohon stroje obstarával uprostřed uložený 4 válcový motor o objemu 1774 ccm  s šestnáctiventilovou technikou s rozvodem DOHC. Ten disponoval výkonem 450 až 530 koní ( ! ) při 8000 ot/min a kroutícím momentem 490 Nm / 5500 ot/min.

Motor byl doplněn vstřikováním Bosch K - Jetronic a ve verzi Evo II turbodmychadlem Garett s přeplňovacím tlakem až 150 kPa.

Další součásti pohonu - kapalinou ovládaná dvoulamelová suchá spojka s keramickým obložením, pětistupňová manuální převodovka, mezinápravový samosvorný diferenciál Fergusson  a přední a zadní diferenciál ZF. To vše doplněno o dvojici palivových nádrží o objemu 110 litrů, které byly umístěny velmi netradičně v podlaze pod sedadly posádky.

Karoserie samosvorná s ocelovou střechou, vestavěným rámem , přední a zadní částí a dveřmi z plastů vystužených aramidovými vlákny. Boční a zadní okna z čirého plastu Plastonet.

Kola nezávisle zavěšena na lichoběžníkových nápravách s trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami, tlumiče kapalinové Bilstein.  Všechna kola byla doplněna ventilovanými brzdovými  kotouči o průměru 303 mm s čtyřpístkovou technikou.

Základní rozměry - délka 3825 mm, šířka - 1674 mm, hmotnost 1125 kg (Evo 1) 910 kg (Evo 2)