Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Opel Manta 400

Historie typu Manta je velmi stará. První Manty (verze A) se začaly vyrábět v roce 1970. V roce 1975 se objevila Manta B1  a v roce 1982 delší Manta B2. Právě ta se stala základem rallyového speciálu Manta 400.

V roce 1979 sportovní divize začala pracovat na druhé evoluci úspěšného typu Opel Ascona 400. Po  vyhlášení skupiny B bylo rozhodnuto využít již připravených komponentů Ascony 400 a spojit je s upravenou karoserií Manty B. Tím vznikl i název nového stroje Manta 400. Na vývoji se podílela německá tuningová firma Irmscher a britská motorářská firma Cosworth. První prototyp se objevil již v roce 1981, v následujících třech letech vznikly ještě 3 další modifikace, které se ale příliš neodlišovaly. V roce 1985 byla výroba rallyových speciálů ukončena , celkem bylo vyrobeno 245 strojů. Debut v soutěži Mistrovství světa si Manta odbyla na Korsice 1983 a od první soutěže byla outsiderem skupiny B. Přestože se tovární tým , podporovaný několika soukromými stájemi, účastnil závodů MS pravidelně, prakticky do zrušení skupiny B, žádná Manta nikdy v soutěži MS nezvítězila. Nejblíže k vítězství měly Opely pravidelně na Africkém kontinentě, kde nerozhodovala absolutní rychlost, ale spolehlivost. Bohužel to samé platilo i o Toyotách, které na tom byly vždy o něco lépe.

Jinak se Mantám vedlo v nižších soutěžích. Protože rozpočty stájí nebyly tak veliké, zde piloti Opelů vybojovali mnohé vítězství právě díky spolehlivosti svých strojů. Všeobecně se s odstupem času Manta hodnotí jako jedno z ideálních aut skupiny B. Závodní speciál se od sériového provedení zas tolik nelišil.

Základem stroje byla samonosná karoserie s motorem vpředu.

Pohon obstarával čtyřválec o celkovém objemu 2420 ccm. (upravený třílitr LE z typu Monza) o maximálním výkonu 275 koní / 7200 ot/min a točivém momentu 294 Nm / 5500 ot/min. Rozvod OHC, vstřikování pomocí dvojice karburátorů Weber DCOE 50. Další součásti pohonu - dvoulamelová spojka, pětistupňová manuální převodovka Getrag 265, samosvorný diferenciál ZF na poháněné zadní nápravě a v neposlední řadě palivová nádrž pokrytá nehořlavým materiálem o objemu 50 litrů paliva.

Podvozek sestával z nezávislého zavěšení kol na příčných ramenech ( několikaprvkový) doplněný o kapalinové tlumiče Bilstein.

Všechna kola měla ventilované brzdové kotouče. Přední o průměru 290 mm, zadní o průměru 278 mm s dvoupístkovou technikou.

Základní rozměry - délka 4463 mm , šířka 1770 mm, hmotnost 960 kg.