Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Nissan 240 RS

Několik let před vznikem skupiny B patřil mezi elitní rallyovou techniku i japonský Datsun 240. Ten postupně přenechal pozice konkurenci a posléze firmu pohltila jiná  automobilka - Nissan.

I její produkty se objevovaly sporadicky v rally, většinou „ druhého“ významu a ještě přesněji v náročných afrických a asijských soutěžích. Po zavedení skupiny B se i Nissan rozhodl navázat na dřívější slávu. Nutno se však vrátit o několik let zpět. V roce 1979 se na trhu objevil Nassan Silvia S110. Pro sportovnější klienty vznikla dvoudveřová verze, jejíž „nejsportovnější“ modifikace se prodávala jako Silvia HT RS. A právě tato civilní modifikace se stala základem pro stavbu béčkového závodního stroje. Klasická sériová karoserie dostala nepříliš vzhledné rozšíření blatníků a zcela nový motor. Pro splnění homologace bylo vyrobeno přesně 200 požadovaných strojů (50 s pravostranným řízením a 150 s levostranným)

Poprvé se mistrovství světa Nissany zúčastnily v roce 1983 a téměř ihned se pasovaly do role outsidera. Stroje měly totiž poháněnou pouze zadní nápravu a motor umístěný vpředu, takže na konkurenci čtyřkolek Audi ani Lancií nestačily. Přesto Nissan team nastoupil i v roce 1984 a 1985. Jednoznačně se potvrzoval fakt, že tato auta nejsou sice tak rychlá jako konkurence, zato jsou velmi spolehlivá. Nejlepší výsledek z MS bylo druhé místo na Novém Zélandu v roce 1983, nejzajímavější boje však Nissany sváděly s Toyotou   a Opelem  na africkém kontinentu, kde s převahou drtily slavnější konkurenty.

Nissan 240 RS se nedočkal konce éry béček,jako zastaralý se stáhnul z bojů dříve, než k tomu došlo, přesto to nebyl zcela jeho konec. Několik strojů zůstalo v soukromých rukou a nadále brázdilo exotické podniky rally a rallycrossů a jako historici je brázdí dodnes.

Základem stroje byla samonosná kovová dvoudveřová karoserie. Pohon obstarával čtyčválec FJ24 o objemu 2391 ccm, na rozdíl od většiny konkurentů bez přidaného turbodmychadla. Motor o rozvodu DOHC disponoval maximálním výkonem 265 koní /7600 ot.min a maximálním kroutícím momentem 260 Nm/6400 ot.min.

Byl doplněn o karburátor Solex. Pomocí pětistupňové manuální převodovky a dvoulamelové kovové spojky poháněl zadní nápravu.

Žádný technický zázrak nezdobil ani podvozek , který byl klasické civilní konstrukce typu McPherson s kapalinovými tlumiči, jen přizpůsobený tvrdým závodním podmínkám. Brzdy na všech kolech kotoučové - přední o průměru 292 mm, zadní o průměru 277 mm s dvoupístkovou technikou.

K vylehčení stroje na konečnou hmotnost 980 kg přispěla montáž předního a zadního víka z plastických hmot, v některých případech ( hlavně v Afrických podnicích) měly stroje boční okna plastová, ale jindy zase klasické konstrukce.

Co bylo vždy z lehkých plastů byly rozšiřující blatníky , které byly nýtované na původní upravené.

Základní rozměry stroje - délka 4300 mm, šířka 1800 mm.