Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Lancia S4

Co říci o tomto modelu ? Chválu, zatracení či rozpaky ?

Lancia Delta S4, jak zní celý název vznikla vlastně z nutnosti. Již v roce 1980 získal typ Lancia Delta titul auto roku. Ve stejném roce se objevily nové specifikace pro vozy rallyových skupin. Lancia rozhodla postavit super stroj pro nejvyšší možnou skupinu, tedy pro skupinu S (prototypy). Tak vznikl prototyp ECV1 vyrobený z „kosmických technologií „ - kevlaru a karbonových vláken. Vzdáleně se toto monstrum podobalo svému civilnímu sourozenci ale...

Svět se soustředil na skupinu B a o prototypovou skupinu S neměl nikdo zájem, takže se nikdy nestala součástí MS. Co tedy s již vyrobeným autem ? Odpověď byla jednoduchá. Lancia 037 sice sklidila světový vavřín nejlepšího rallyového auta roku 1983, bylo však jasné, že její vývoj je u konce a potřebuje nahradit. Zde byla volba více než jasná a tak se ve startovní listině béček na RAC rally 1985 poprvé představil nový stroj - Lancia S4 . Vlétl do Mistrovství světa impozantně a nikoho nenechal na pochybách, kdo že bude v roce 1986 bojovat o titul. A tak se i stalo . Vše začalo jednoznačným vítězstvím na Rally Monte Carlo.

Na Korsické rally se od startu na prvním místě usadil Henri Toivonen s S4 a vybudoval si téměř nedostižný náskok. Druhý den však vše zahalila tma. Z nezjištěných příčin se Toivonenova Lancia zřítila ze srázu, explodovala a zahubila oba členy posádky. To byl poslední incident, po kterém Mezinárodní automobilová federace skupinu B zakázala. Všechny týmy krom Peugeotu a Lancie z MS odstoupily, Peugeot pak obhájil v okleštěném závodním poli titul. Z důvodu bezpečnosti se v roce 1987 S4 téměř vytratily i z národních šampionátů, většina pak našla uplatnění ve dvou automobilových disciplínách - v rallycrossu, kde několik let sváděly boje s Peugeoty a Fordy a netradičně (jiná béčka se zde téměř nevyskytla) v závodech do vrchu, kde využívaly svojí hlavní zbraň - netradiční techniku.

Lancia S4 bylo auto smíšené konstrukce s kovovým podvozkem, kovovým rámem a karoserií z uhlíkových vlákem.

Pohon stroje obstarával řadový, podélně umístěný čtyřválec Abarth 233 ATR se 16 ventilovou technikou s rozvodem DOHC o objemu 1759 ccm.  Jeho nejvyšší hodnoty jsou udávány pro rok 1986 - maximální výkon 440 kW / 8400 ot/min a kroutící moment 490 Nm při 5000 ot/min. Další součásti pohonného systému - elektronické vstřikování paliva IaW-Marelli, kapalinou ovládaná suchá dvoudisková spojka s keramicko kovovým obložením , pětistupňová manuální synchronizovaná převodovka Abarth - Helwand, nesouměrný mezinápravový diferenciál Ferguson s ruční  uzávěrkou a dvojice samosvorných diferenciálů na obou nápravách. Dále pak palivová nádrž z nehořlavého plastu o objemu 110 litrů paliva. Co ale bylo specialitou Lancie S4 byla synchronizovaná skupina sestávající z kompresoru Abarth - Volumex a turbodmychadla KKK . Díky tomuto zařízení byly „vyplněna turbo díra“, tedy v době, kdy ještě nezabíralo turbo dodával potřebný tlak kompresor a kde již jeho výkon nestačil, přebíralo jeho funkci právě turbodmychadlo.

Podvozek - zavěšení v předu nezávislé na příčných kyvných ramenech s tlumiči a vinutými pružinami. Stavitelný stabilizátor. Zavěšení v zadu nezávislé na příčných kyvných ramenech s dvojitými tlumiči a vinutými pružinami. Stavitelný stabilizátor. Všechna kola doplněna o kotoučové brzdy Brembo s ventilovanými kotouči o průměru 300 mm se čtyřpístkovou technikou.

Karoserie z kevlaru montovaná na rámovou konstrukci z chrommolybdenových  trubek vyztužených sendvičovými panely s uhlíkových a aramidových vláken.

Boční a zadní okna z čirého plastu.

Základní rozměry - délka 3990 mm, šířka 1880 mm a hmotnost 890 kg.