Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Lancia 037

Po vyhlášení skupiny B bylo jasné, že současné stroje brzy nebudou stačit nastupující nové konkurenci a tak i Lancia začala uvažovat čím nahradit Stratos.

Po vzoru Audi se začalo uvažovat o stroji podobné koncepce, tedy o čtyřkolce s turbem, ale s motorem umístěným před zadní nápravou. Jenže vše chtělo čas a ten Lancii chyběl. V dubnu 1982 byl tedy na Turínském autosalonu představen prototyp - kompromis nesoucí označení Lanci 037. Velice elegantní stroj částečně připomínal okruhový speciál Lancia Beta Monte Carlo Turbo.

S výrobou prototypu začala i nutná výroba 200 kusové série a tak na počátku roku 1983 stanula na startovní čáře dvojice béček - Audi Quattro a Lancia 037.

Obě auta byla zcela rozdílná. Těžké celokovové Audi a pohonem 4 kol bylo výborným sportovním náčiním pro těžké terény - sníh, bláto, mrštné Lancie pak jasně dominovaly na asfaltu a lehkých šotolinových površích.

Velkým přínosem pro Lancii byl i příchod fenomenálního pilota Waltera Roehrla do jejích řad. V lítém boji nakonec výsledek dopadl nerozhodně - Lancia získala titul ve značkách, Audi mezi jednotlivci. V roce 1984 již bylo jasné, že pohon jedné nápravy (jaký 037 používala) je pro další boj nedostatečný a tak se výrobce zaměřil na vývoj nového typu a verzi 037 dále nerozvíjel. Přesto bylo možné Lancie 037 vídat na světových i mezinárodních podnicích i nadále a to především díky velkému počtu soukromých týmů. Konec skupiny B pak byl i koncem pro tato auta. Byla z elitní skupiny jediná,  která se nehodila pro rallycross a tak se poměrně rychle vytratila ze světové scény. Občas se jako skvost objeví na nějaké historické rally či setkání, kde evokuje vzpomínky na dobu skupiny B.

Lancia 037 byl stroj smíšené konstrukce s velkým množstvím dílů vyrobených z plastů (to bylo příčinou mnoha nepříjemných událostí, neboť posádka byla jen minimálně chráněná v případě nehody)

Pohon stroje obstarával podélně uložený čtyřválcový  motor Fiat (s 16 ventilovou technikou) o objemu 1998 ccm, umístěný před zadní nápravou.  Ten dodával maximální výkon 254 kW / 8000 ot/min  při kroutícím momentu 334 Mm / 5500 ot/min. (rozvod OHC). Další součásti pohonu - dvojitý karburátor Weber,mechanické vstřikování Bosch, kompresor Volumex-Abarth, jednolamelová hydraulická spojka Valeo s keramicko-kovovým obložením, pětistupňová manuální převodovka ZF, diferenciál ZF Abarth na poháněné zadní nápravě a v neposlední řadě dvojice palivových nádrží ocelkovém objemu 70 litrů paliva.

Podvozková skupina sestávala ze tří částí. Střed byl použit z typu Beta Monte Carlo, přední a zadní část byl rám z ocelových trubek s nezávislým zavěšením všech kol, doplněný o seřiditelné tlumiče Bilstein. Všechna kola měla k dispozici kotoučové brzdy Brembo s ventilovanými kotouči o průměru 300 mm s dvoupístkovými třmeny.

Karoserie sestávala z přední vpřed odklopné části z plastů ukrývající chladič a rezervu, zadní rozměrné plastové části ukrývající motorovou skupinu, dveří z plastu s okny z čirého plastu a plastovou vyztuženou přepážkou mezi pilotním a motorovým prostorem.

Základní rozměry vozu - délka 3890 mm, šířka 1850 mm a hmotnost 960 kg.