Automobilka Ford představovala několik let vrchol rallyové techniky v podobě strojů Eskort. Ještě v roce 1981 s tímto autem získal Ari Varanem mistrovský titul. Bylo ale jasné, že proti nastupujícím strojům skupiny B již Eskorty neuspějí. Proto Ford začal připravovat nové auto nesoucí označení Ford 1700T. Velmi záhy ale bylo jasné, že po předpokládaném dokončení projektu bude i toto auto zastaralé a tak vznikl nový projekt , který dostal název RS 200. Jednalo se o techniku velmi podobnou nastolenému trendu - tedy automobil s motorem uprostřed . Díky poměrně dlouhé výrobě předepsané 200 kusové sérii byl Ford RS 200 homologován až na sklonku roku 1985. Poprvé se představil na Lindisfarne rally v září 1985 a suverénně zvítězil. Bohužel v roce 1986 stihli piloti tohoto asi nejladnějšího béčka odjet pouze 4 závody mistrovství světa , než došlo k jeho zrušení. Největšího úspěchu dosáhla dvoustovka ve Švédské rally, kde ji Grundell přivezl na třetím místě.

O kvalitách auta svědčí skutečnost, že krom mistrovství světa sbíralo vavříny v národních mistrovstvích, kde jeho piloti získali 4 tituly své země.

Po zrušení skupiny B se zbylá auta přesunula do rallycrossu, kde v mistrovství Evropy dlouho dobu okupovala přední místa a dosáhla největších úspěchů.

Na závěr však je nutno říci, že právě tento stroj má na svědomí největší tragédii v dějinách skupiny B.

Ford RS 200 byl stroj samonosné skořepinové konstrukce s trubkovou pomocnou konstrukcí vpředu a vzadu, potaženou karoserií z plastů.

Pohon stroje sestával ze čtyřválcového motoru Cosworth BDT o objemu 1803 ccm, podélně umístěného před zadní nápravou. Maximální výkon motoru se pohyboval v rozmezí 308 - 368 kW / 7500 ot/min, maximální točivý moment 434 nM při 5000 ot/min.

Rozvod DOHC měl 18 ventilovou techniku, vstřikování bylo elektronické typu Ford FEC 4. Ke zvýšení výkonu sloužilo turbodmychadlo Gerett T04 s plnícím přetlakem do 120 kPA. Dalšími součástmi byla kapalinou ovládaná suchá dvoulamelová spojka s talířovou pružinou, pětistupňová plně synchronizovaná spojka Ford FE, středový viskosní diferenciál Ferguson se závěrem (Ford měl možnost přepínání náhonu na 4 nebo 2 kola) a dále přední a zadní samosvorný diferenciál, přední spojený s hřebenovým řízením. Poslední součástí byla dvojice palivových nádrží o celkovém objemu 116 litrů paliva.

Všechna kola byla nezávisle zavěšena na lichoběžníkových ramenech s dvojicí tlumičů a dvojicí vinutých pružin. Všechna měla ventilované kotoučové brzdy s kotouči o průměru 285 mm a čtyřpístkové brzdiče.

Základní rozměry vozu - délka 4000 mm, šířka 1764 mm, hmotnost 1180 kg.