Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

Citroen BX 4TC

Firma Citroen se do série rally ve skupině B zapojila již od jejího počátku avšak Citroen Visa 1000 Pistes byl zcela nekonkurence schopný , proto padlo rozhodnutí sestrojit výkonnější stroj, který by mohl konkurovat . Jako potenciálního protivníka si konstruktéři vybrali Audi Quattro a to byla asi chyba. Začal totiž vznikat německému konkurentu dosti podobný stroj. Za základ nového béčka konstruktéři zvolili velký silniční Citroen BX. Ten byl patřičně upraven a na podzim roku 1984 začala výroba povinné dvěstěkusové série. Ta ale nešla na odbyt a tak se výroba neskutečně vlekla. Nakonec se podařilo limit splnit a koncem roku 1985 stroj označený Citroen BX 4TC získal homologaci pro skupinu B. (bylo to především díky obrovským investicím automobilky, která prakticky vyrobila 200 aut na sklad)

V následujícím roce tedy mohl stroj vstoupit do kolotoče světových podniků a to se také stalo. Hned v prvním podniku Rally Monte Carlo 1986 se objevila dvojice strojů řízených Andruetem a Wamberguem  ale ani jeden nedojel do cíle. Citroeny se ještě objevily na švédské rally, kde zaznamenal Andruet nejlepší výsledek (6.místo) a v řecké rally Acropolis, kde opět nedojelo ani jedno auto. Tím jejich účinkování v MS skončilo. Auta diváci mohli vidět v dalších 12 závodech menšího významu, především ve Francii ale celkový výsledek byl žalostný. Z 15 závodů žádný vůz nespatřil cíl ve 13 případech !

Po sérii nehod byla skupina B zrušena a to byl definitivní konec pro tato zajímavá auta.

Citroen BX 4TC bylo klasické celokovové auto se samonosnou karoserií s motorem umístěným podélně vpředu před přední nápravou.

Základem pohonu byl osmiventilový čtyřválec N9TE vyrobený firmou Peugeot pro typ 505 turbo se sníženým objemem na 2141 ccm s rozvodem OHC . Maximální výkon byl udáván hodnotou 280 kW při 7000 ot/min, maximální točivý moment 460 Nm při 8800 ot/min. Motor byl doplněn vstřikováním Bosch K - Jetronic a potřebný výkon mu dodávalo turbodmychadlo KKK K26 s dvěma chladiči dodávající maximální přetlak 130 kPa. Velikost přetlaku se ovládal páčkou na přístrojovém panelu.

Dalšími součástmi pohonu byla kapalinou ovládaná dvoulamelová suchá spojka s talířovou pružinou, pětistupňová převodovka C35  umístěná ve společné skříni s rozvodovkou přední nápravy, přední a zadní samosvorný diferenciál a pohon všech čtyř kol, kdy mohl řidič v případě potřeby vypnout zadní náhon a palivová nádrž Superflexit o objemu 120 litrů .

Všechna kola byla nezávisle zavěšena na spodních trojúhelníkových a horních jednoduchých ramenech doplněných hydropneumatickým pérováním systému citroen, které udržovalo konstantní světlou výšku vozu a bylo nastavitelné v rozsahu 40 mm.

Všechna kola měla ventilované kotouče s průměrem 298 mm s čtyřpístkovými třmeny a hydraulickým posilovačem.

V rámci úspory hmotnosti byly víka a dveře vyrobeny z plastů vystužených aramidovými vlákny, boční a zadní okna z plastu Margard, čímž se podařilo snížit hmotnost vozidla na 980 kg.

Díky velkým rozměrům auta - délka 4590 mm, šířka 1915 mm a výška 1300 mm bylo možno v místě zadních sedadel umístit dvě rezervní kola.