Rallye skupina b

Milovaná i nenáviděná monstra brázdící světové rally závody v letech 1981-1986

BMW M1

Někdy okolo roku 1975 se začalo pracovat na projektu závodního speciálu. Ten byl poprvé veřejnosti představen na Pařížském autosalonu 1978, jehož se stal hvězdou. Dvoumístná „elegantní placka“ nadchla nejen svým vzhledem, ale i konstrukcí, ve které byl motor poprvé v dějinách uložen uprostřed vozu mezi sedačkami a malým zavazadlovým prostorem. Původně byl stroj konstruován jako přímá konkurence vozům Porsche v „siluetách“, ale změna pravidel jej nakonec postavila zcela mimo hru. Díky intervenci odpovědných osob tak vznikla série Procar , která se jezdila před závody formulí 1 a které se účastnili nejlepší piloti té doby. 1 prosince 1980 se konečně podařilo získat homologaci pro závodní skupinu 4 okruhových strojů (neplést si se skupinou 4 v rally) a BMW M1 konečně začala slavit úspěchy na okruzích. Výroba skončila v červenci 1981, celkem bylo vyrobeno 476 strojů z nich téměř 300 bylo upraveno pro závodní účely.

Jeden ze strojů neunikl pozornosti „dobrodruha“ ale jinak skvělého pilota rallyového sportu Bernarda Darniche, který tento stroj nesmazatelně zapsal do povědomí fanoušků rally.

V roce 1980 se stroj netradičního vzhledu představil na rally du Var , hvězdou se ale stal v roce 1982 na korsické rally, kde se Darniche utkal s celou světovou špičkou. Jenže úzké klikaté cesty nahrávaly spíš malinkým Renaultům, než téměř dvojnásobně dlouhému bavoráku, takže očekávaný výsledek se nedostavil. M1 jednoznačně nebyla určena na šotolinu či ještě horší cesty v Africe, takže jí již nebylo možno příliš často spatřit. Svou derniéru měla opět na korsickém asfaltu, kde se s ní pokoušel bojovat v nových barvách i Bernard Béguen, ale výsledek byl stejný jako v prvním případě a tak tento asi nejladnější stroj skupiny B zmizel ze scény světových rally. Ještě několik let jej bylo možné vidět na okruzích.

Technicky bylo BMW M1 vlastně předchůdcem nejsilnějších béček. Na podvozku byl namontován trubkový rám, který nesl celoplastovou karoserii. V rámci hledání ideálního rozložení hmotnosti byl motor instalován za zadní přepážkou pilotního prostoru a byl přístupný po otevření ohromného zadního víka (téměř čtvrtina z celkové siluety vozu).

Pohon obstarával řadový šestiválec M 88/1 s dvojitým rozvodem OHC, se čtveřicí ventilů na válec a objemem 3498 ccm. Nejvyššího výkonu 204 kW dosahoval při 6000 ot/min. Udávaní zrychlení z 0 na 100 km/h bylo 5,6 sec a maximální rychlost 262 km/h.(největší točivý moment 303Nm při 5500 ot/min.)

 Darniche ale motor postupně upravoval, takže konečný výkom při korsické rally byl 315 kW !

Stroj byl vybaven mechanickým nepřímým vstřikováním paliva Kugelfischer-Bosch , elektronickým zapalováním Magnetit Marelli, mechanickou pětistupňovou převodovkou a pohonem zadních kol. Všechna kola měla kotoučové brzdy . Na přední nápravě se používaly pneu šíře 205 mm, na zadní 255 mm.

Impozantní byly jeho rozměry - délka 4260 mm, šířka 1824 mm ale výška pouhých 1140 mm. (Při montáži přídavných světel byl výhled z vozu značně omezen) Celková hmotnost vozu se pohybovala těsně nad 1000 kg (v závislosti na úpravách).

Výkres

BMW M1.jpg